Můj drahý synu!

Píšu pomalu, protože vím, že neumíš rychle číst. Už nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Tvůj otec četl, že nejvíc dopravních nehod se stane v 20 kilometrovém okruhu od bydliště, proto jsme se přestěhovali. Nemůžu ti napsat číslo domu, protože předešlí obyvatelé ho odmontovali a vzali s sebou, aby si nemuseli měnit adresu. V novém domě je všechno velmi pěkné. I pračku máme, i když nějak nefunguje. Vložila jsem do ní šaty, zatáhla jsem za provázek a od té doby jsem ty šaty neviděla. Ale není to tu špatné.

Minulý týden pršelo jen dvakrát. Jednou tři dny a jednou čtyři dny. Poslala jsem kabát, který jsi chtěl, ale podle tvého otce by byl balík kvůli knoflíkům příliš těžký, tak jsem je uřezala. Najdeš je v levé kapse. Tvoje sestra dnes ráno porodila, ale ještě nevíme co. Takže ti zatím nemůžu říct, jestli jsi strejda nebo teta.

Tvůj bratr si včera zabouchl klíče v autě, dost jsme se báli, protože trvalo víc než dvě hodiny než mě s otcem z toho auta vysvobodily.

Soused minulý týden padl do sudu s domácí hruškovicí. Zkoušeli ho vytáhnout, ale hrdinsky je přemohl a utopil se. Tři dni hořel v krematoriu.

Ale jináč se nic zvláštního neděje, všechno je ve starých kolejích.

Tvoje milující matka.

PS: Chtěla jsem ti vložit nějaké peníze do obálky, ale už byla zalepená.